Něco o mně. Krizové situace řeším celý svůj pracovní život.
Něco o mně
Jmenuji se Jaromír Dědeček a krizové situace řeším celý svůj pracovní život.
Studoval jsem Vysokou školu chemicko - technologickou v Pardubicích a poté jsem přešel na pražskou Vysokou školu ekonomickou. Každý rok povinné chmelové brigády, každý rok pravidelní letní praxe, třeba v podniku Léčiva.
A také osudové setkání s profesorem Lubomírem Cyhelským, který mně jako "politickému" vyvrheli pomohl konzultacemi k dokončení školy, a který hluboce ovlivnil můj osobní i profesní život. Později jsme se stali dobrými přáteli.
Jeho pohled na makroekonomické analýzy a interpretace nudných statistických čísel byla fascinující.
Hned po škole následovala povinná vojna, po které jsem se vrátil do rodného kraje. A potkal se s tvrdou realitou.
S diplomem ze slavné VŠE jsem v roce 1982 nastoupil jako obráběč kovů k soustruhu do JZD Sedmihorky. Od soustruhu jsem po dvou letech přešel na pozici ekonoma a postupně se vypracoval na vedoucího přidružené výroby. V Sedmihorkách jsem působil až do roku 1990.
Pád komunistického režimu mě zastihl na pozici vedoucího přidružené výroby v JZD Sedmihorky. Konečně.
Teď vysvětlím toho politického vyvrhela, kterým jsem byl na VŠE.
Mé babičce komunisté zabavili v Turnově cihelnu. Mojí maminku vystěhovali ze statku a otec byl syn živnostníka. V padesátých letech neprošel prověrkami a jako inženýr ekonomie mohl pracovat pouze v dělnických profesích - a to jen na nočních směnách. Navíc se v roce 1968 angažoval jako tajemník Společnosti pro lidská práva.
V roce 1990 jsem tak konečně mohl naplno využít znalostí, které mi dala Vysoká škola ekonomická, a které jsem získal praxí v zemědělství. Stal jsem se ředitelem firmy SECO, kterou jsme založili společně s dvanácti kolegy.
V roce 1996 jsme vstoupili do Agrostroje Jičín. A začali každý den doslova bojovat o budoucnost celého podniku. Kdo to nezažil, dnes už neuvěří. Náš trh byl ze dne na den zavalen zbožím věhlasných značek ze západního světa a naše značky a fabriky začaly padat jako mouchy. A to jsme nechtěli v Jičíně dopustit. I za cenu propouštění, které bolelo stejně mě, jako zaměstnance, se nám podařilo fabriku zachránit a dovést zdravou do nového tisíciletí.
V letech 2013 - 2016 bylo 95% motorů nákladních vozidel a autobusů SCANIA osazeno vloženými válci z Jičína. Když se dneska podívám, jak jičínské traktory sekají fotbalové trávníky na Spartě i Slavii, v Hradci i v Jablonci, jsem fakt hrdý.
V posledním roce sleduji ... kam se řítí naše země bez jakéhokoli řízení. A i právě proto jsem přijal výzvu a rozhodl se kandidovat do senátu ve volebním obvodu 37 - Jičín/Nymburk.
Jaromír Dědeček
